Versailles
Versailles je středně velké město s necelými 100 000 obyvateli vzdálené něco málo přes dvacet kilometrů od Paříže. Zároveň je jeden z nejkrásnějších zámků na celém světě. Toto dříve královské sídlo je proslulé nejen světoznámým zámkem, ale i svými okouzlujícími zahradami. Každopádně by byla chyba navštívit Paříž a zapomenout na tento historický klenot.
Vlastní stavby velkolepého zámku se ujal po smrti Ludvíka III. až jeho syn Ludvík XIV., který z původního loveckého zámečku vybudoval dodnes jeden z nejnavštěvovanějších zámků. Na stavbě se podílelo několik v tehdejší době velmi známých architektů. Budovu navrhoval především architekt Le Vau a Jules Hardouin – Mansart. Plány zahrady se zabýval architekt Le Nôtre. Na práce dohlížel sám král. Dokonce, podle dochovaných spisů, tu byla tak vysoká úrazovost, že v blízkosti musel být vybudován špitál-dnešní nemocnice ve městě Versailles.
Sláva zámku začala upadat po smrti Ludvíka XIV., za jeho nástupce musel vládnout regent Filip Orleánský, který se i se svým dvorem přestěhoval do Paříže. Když Ludvík XV. dospěl a začal vládnout, vrátil se také do Versailles, kde pokračoval ve stavebních pracích. Za vlády tohoto panovníka byl vybudován například Malý Trianon (Petit Trianon). Po smrti Ludvíka XV. už k žádným velkým stavbám nedošlo a zámek si tak uchoval svoji podobu z XVIII. století. Ludvík XVI. byl posledním králem, který zde kdy sídlil. Po vypuknutí Velké francouzské revoluce v roce 1789 se královská rodina odstěhovala do Paříže a nikdo další z Ludvíkových nástupců se sem již nevrátil.
Mimo jiné se zámek stal i místem s bohatou politickou historií. V roce 1870 byl obsazen Němci a Vilém Pruský se zde nechal korunovat císařem. O pět let později tu byla vyhlášena republika a v roce 1919 byla na zámku podepsána Versailleská mírová smlouva, která ukončila první světovou válku.
Palác
Po projití vstupní bránou se ocitnete na Nádvoří ministrů (Cour des Ministres), na němž stojí jezdecká socha krále Ludvíka XIV. Nádvoří nese název podle dvou budov, které ho lemují, v němž sídlili ministerští úředníci. Další nádvoří nese jméno Královské nádvoří (Cour Royale). Poslední nádvoří před vstupem do zámku se jmenuje Mramorové nádvoří (Cour de Marbre) podle toho, že původně bylo vydlážděno dvěma druhy mramoru-černým a bílým.
Asi nejvýznamnějším sálem v paláci Versailles je Zrcadlová galerie (Galerie des Glaces). Architektem sálu je opět Hardouin-Mansart, navrhnul ho v roce 1678, jeho stavba však trvala osm let. Strop sálu je vyzdoben malířem Le Brunem. Jméno zrcadloví galerie tento sál nese proto, že všech jeho sedmnáct oken do rozlehlého parku kopíruje sedmnáct stejně velkých zrcadel na protější stěně. Nyní je osvětlení již delší dobu elektrické, za dob vlády Ludvíka XIV se každý večer muselo zapálit až 3000 svíček. Právě v tomto sále dlouhém 75 m a širokém 10 m bylo v roce 1871 podepsáno příměří s Pruskem a v roce 1919 Versailleská dohoda o ukončení první světové války.
Zahrady
Versailleské zámecké zahrady byly považovány vzor francouzských zahrad a mnoho zámeckých parků bylo stavěno podle nich. Nejblíže k paláci jsou dvě menší fontány, z našeho pohledu od paláce nalevo fontány Diany a napravo Point-de-Jour. Nejsou to však jediné fontány, které v zahradě jsou. Ještě než dojde k nejznámější Apolónově fontáně, která je tvořena z vody se vynořujícím kočárem taženým čtyřmi koňmi.
